Fobia zine (CZ)
09.06.2004
Poslední věc od Pohody, neboli poslední studiový počin kapely I. I. ze zasraného malého města Bílovec (to jsem si nevymyslel, to tvrdí kapela, a má-li nějaký obyvatel tohoto města jiný názor, tak se omlouvám, páč jsem tam nikdy nebyl). V krabičce se nachází velice pěkně zpracovaný booklet obsahující jak anglické texty, tak překlady do pro mě srozumitelnějšího jazyka (českého). Cédéčko provází šestnáctistránková knížečka mapující pouť Ilegálů za 9 let existence včetně hory recenzí na všechny nahrávky. Pěkně mi to usnadňujou, nechybí recenze na desku, kterou právě poslouchám a protože mě to moc nebere, šlohnu tuhle větu Sparkmenovi, tuhle Rockshockmenovi a bude to jedna dvě. NÉÉÉÉÉÉÉ! Čtěte dál, to byla samozřejmě legrace, protože je to přesně naopak. Bere mě to s každým dalším poslechem víc a víc. Jednoznačně nejlepší banda od Pohody, své stájové kolegy (viz. recenze na sampler Pohody) převyšuje minimálně o onu pověstnou hlavu.
Hned při prvním poslechu upoutá povedený zvuk (recorded at Tonny Sound Studio, Pustějov, summer 2002, mixed and ingineered by Michal Sobotka; mastered by St. Valášek at Šopa Studio, Lipov, march 2003). Všechny tři nástroje (klasika – kytara, basa, bubny, jen ve dvou skladbách dostává šanci trumpeta, a to ještě hodně svérázným způsobem) mají rovnocenné postavení, kytara s basou se pěkně doplňují, basa docela často působí jako „druhá kytara“ a v těchto okamžicích drží rytmus pestré bicí. Originální je i hlas nebo spíše hlasy zpěváka, který se pohybuje mezi čistým procítěným vokálem a hrubším křikořevem. V bookletu sice není uvedeno, že by byly použity nějaké umělé zvuky, ale mám pocit, že tam místama jsou.
Hned první skladba „Šrafování“ je pro Illegal typická – střední tempo, střídání nadvlády kytary a basy, změny polohy zpěvu, podobně je tomu i ve dvojce. Nejedná se rozhodně o HC ani punk, vlastně nedokážu muziku I. I. zařadit do nějaké klasické škatulky – snad je to crossover, snad alternativa (ke které by snad směřovalo zaměření Pohoda Rcs., která má v logu zaneseno HC – punk – alternativa). Když bych měl na některou skladbu upozornit v kladném smyslu, tak rozhodně na:
– čtvrtou „Všech, kterých se to týká“ – asi nejpomalejší a nejemocionálnější věcička s depresivní náladou
– devítku „Loket“ , která je nejtvrdší a hozená až do metalu hlavně díky zvuku kytary.
Dvě písně se vymykají celkovému konceptu desky, jednak kraťoučká „Hachuring – the fish bite“, jednak předposlední „ The first 10“ , která zavání rock n rollem a dovedl bych si ji na albu odmyslet.
Zajímavé jsou i texty, no zajímavé, spíš netradiční, protože mi připadají jako poezie nějakého smutného a trošku ujetého mozku (nemyslím to ve zlým), každý si to asi může vyložit po svém, ale já se klidně přiznám, že něčemu nerozumím, i když chci.
Pro orthodox-metal.fans tahle placka asi nebude, ale pro méně zatvrzelé jedince, kteří snesou složitější a řekněme i experimentálnější tvorbu, můžu s čistým svědomím doporučit. Prodává se to za sympatických 220,- vočí, za což vodňanskou Pohodu musím naposled pochválit.
Johan